Dřevěná podlaha a podlahové topení? Žádný problém, pokud znáte  jaké jsou možnosti a podmínky. Než se do toho pustíte doporučuji pročíst  tento článek, který vám celou problematiku shrne.

Druhy podlahového topení

Podlahové topení rozdělujeme na dva základní typy, u kterých se liší metoda přívodu tepla.

Teplovodní systém

Jedná se o rozvod trubek, který je zalit v podkladním betonu nebo anhydritu. Musí mít samostatný topný okruh, protože jde do něj jiná teplota než do radiátorů. Maximální teplota, která by do podlahového topení měla jít je 45°C, tak aby se teplota na povrchu podlahy pohybovala kolem 22-23°C. Před pokládkou nové podlahy je potřeba pohlídat zbytkovou vlhkost podkladu a provést „náběh“ podlahového topení.

 Elektrický systém

Na podkladu je rozvedena tenká vrstva ve formě odporových kabelů, rohoží nebo fólií, které se průchodem elektrického proudu zahřívají. Tento systém se reguluje pomocí termostatu, který hlídá teplotu podlahy, aby se opět pohybovala okolo 23°C. U masivních podlah, které se k podkladu montují lepením se elektrický systém zalévá do samonivelační stěrky.

Základní vlastnosti

Podlahové topení v kombinaci se dřevem funguje na jedničku. U každé podlahy je však potřeba znát zásady, které daná podlaha potřebuje. Dřevo jako porézní materiál v kombinaci s podlahovým topením nemá rádo obrovské výkyvy teplot a je určené pro sezónní vytápění.  Což znamená, že není vhodné pro rychlé jednorázové zatopení a následné násilné padání teplot. Aby podlahové topení správně fungovalo a nedošlo k poškození celodřevěné podlahy je potřeba provádět postupný náběh při zapínání podlahového topení a na konci topné sezóny postupné vypínání. Není na tom nic složitého, tento postup zajistí, aby dřevěná podlaha nedostala tzv. teplotní šok a vydržela vám po další generace.

Orientační fakt: Teplota podlahy by neměla překračovat maximalních 27°C na svém povrchu.

Podlahové topení by mělo být rozvedeno po celé ploše podlahy, aby docházelo k tepelným změnám po celé ploše, v opačném případě by mohlo dojít k narušení podlahy.

Není nad chůzi po dřevěné podlaze, od které jde příjemné teplo od noh a dá se po ní chodit jen tak v ponožkách. Při výběru se vždy nebojte informovat. Pokud vám na „podlahovku“ bude obchodník doporučovat úplně všechny typy dřevin a přesvědčovat vás o jejich bezproblémovém použití, měli byste zpozornět. Některé dřeviny a typy podlah nejsou vhodné na podlahové topení a je potřeba před výběrem nové podlahy znát všechny požadavky na vodivost a způsobilost materiálů a také jejich efektivitu.

Vhodné dřevo

Většinu dřevin lze použít bez problému na podlahové topení, ale jsou tu i některé dřeviny u kterých je použití nevhodné. V obecné rovině rozdělujeme dřeviny na stabilní a nestabilní podle jejich objemového sesychání, což znamená, že mění svou velikost v závislosti na vlhkosti prostředí, v kterém se nachází. Čím více mění svůj rozměr, tím méně je daná dřevina vhodná na podlahové topení. Do skupiny stabilních dřevin patří velké množství nejpoužívanějších dřevin pro bydlení, takže pokud víte proč a co používáte, není třeba se použití dřevěných podlah bát a užít naplno jejich výhody. Je však potřeba znát i ta fakta, která obchodníci raději zatajují. 

Vhodné dřeviny:

 doussie, dub, hevea, iroko, merbau, ořech, teak, wenge

Nevhodné dřeviny:

buk, jatoba, javor, tigerwood

Tepelná propustnost

Nebo-li také tepelný odpor je vlastnost materiálu propouštět teplo. Čím vyšší je hodnota, tím menší je propustnost tepla. U obvodových stěn a stropů je podstatné, aby nám teplo neunikalo, kdežto u podlahy, která je na podkladu s podlahovým topením je potřebné, aby dostatečné množství tepla propouštěla, jelikož právě propuštěné teplo vyhřívá místnost.
 
Maximální tepelný odpor pro prostupnost tepla je 0,15 m2K/W dle normy DIN4725 a v níže uvedené tabulce je vidět, že onen limit bezproblému splňují standardní celodřevěné podlahy i o tloušťce 21 mm, tedy všechny mozaiky, klasické parkety, palubky, případně zámecké čtverce. Na spoustě stránek podlahářských firem, jsem se setkal se zcela jinými informacemi, které uvádějí nepravdivé údaje, zřejmě bohužel ke zvýšení prodejnosti vícevrstvých podlah. Tepelný odpor u třívrstvé plovoucí podlahy o tlouštce 14mm nalepené je 0,107 (dub + smrkový základ). Při pokládce plovoucím způsobem je ještě daleko vyšší a většinou už normu ani nesplňuje. Což je faktický a fyzikální základ, který prostě nelže. 

Tepelný odpor u celomasivu:

8mm dubová podlaha ……….. 0,04m2 K/W

14mm dubová podlaha ………..0,075 m2 K/W

21mm dubová podlaha………..0,105 m2 K/W

Tepelný odpor u třívrtsvé podlahy o tloušťce 14 mm:

1. vrstva – nášlap  dub 3mm ……………………. 0,015 m2 K/W

2. vrstva – střední vrstva smrk 8 mm ….. 0,067 m2 K/W

3. vrstav – protitah smrk 3mm …………………. 0,025 m2 K/W

Tepelný odpor všech vrstev se sčítá a rovná se 0,107 m2 K/W. 14mm třívrstvá podlaha má srovnatelnou tepelnou propustnost s dubovou podlahou o tlouštce 21mm a to v případě, že je pevně lepena k podkladu. 

Výpočet tepelného odporu:

Metoda jak vypočítat tepelný odpor je velmi jednoduchá: tepelný odpor se rovná tloušťka podlahy v metrech děleno koeficientem tepelné vodivosti. Ve vzorečku to vypadá následovně R=d/λ, výsledek je m2K/W. U výpočtu tepelného odporu je potřeba započítat všechny vrstvy zvlášť dle druhu použitého materiálu a následně je sečíst. Výsledek by neměl překročit hodnotu 0,15 m2K/W, kterou udává norma DIN4725.

Koeficient tepelné vodivosti

Je schopnost jakéhokoliv materiálu vést teplo, čím vyšší hodnota tím větší vodivost. Nebudu zde zabíhat do detailů. ale jen pro představu vám přiblížím tepelné vodivosti různých materiálů, které mají s podlahami něco společné. Tento parametr je materiálová konstanta a zjišťuje se zkušebním měřením a označuje se jako λ (čte se jako lambda) a jednotka je watt na metr a kelvin (W·m−1·K−1).

železobeton …. 1,5

beton ……………… 1,3

anhydrit …………. 1,2

keramická dlažba …. 1,01

vinyl ………………… 0,25

dub …………………. 0,2

linoleum (tuhé nepěněné) …. 0,19

polystyren …… 0,16

smrk ……………….. 0,12

dřevotřískové desky … 0,11 (v laminátové podlaze)

koberec ………… 0,065

skelná vata ….. 0,04

vzduch …………… 0,026

Položky jsem seřadil od nejlepší po nejhorší vodivost, když si ve vyhledávači zadáte tepelná vodivost anhydritu, tak na vás vyskočí plno odkazů na prodejce, kteří uvádějí že tepelná vodivost anhydritu je lepší o 20% proti betonu. Buď se jedná o nepochopení problematiky nebo záměrné uvádění nepravdivých informací pro zvýšení prodeje, z čehož by mi bylo smutno. Tepelná vodivost je podle tabulek i parametrů, které výrobci anhydritu uvádějí horší oproti betonu. Věřím však, že se najdou i vyjímky, kdy potřebné parametry vodivosti splňují či překračují, nutné je však vše kontrolovat dle technického listu.

Bohužel jsem se setkal s dezinformacemi i u některých prodejců třívrstvých podlah. Prošel jsem v rámci hlubšího zkoumání této problematiky několik stránek a našel jsem v nich zcela matoucí informace, kde vezmou koeficient tepelné vodivosti  a srovnávají s limitní hodnotou tepelného odporu bez jakéhokoliv dalšího přepočtu. To je jako srovnávat hrušky s jablkama a to doslova. Na správný přepočet se můžete podívat v odstavci výše s názvem Tepelná propustnost. 

Tento parametr ovšem nemůžete brát jako hlavní a rozhodující. Je potřeba s tímto koeficientem dále pracovat a dosadit ho do vzorce pro výpočet tepelné propustnosti. Podstatné je však nedát jen na řeči obchodníků, kteří nehledí na etiku a jejich jediným kritériem je prodat svůj produkt.

Postup pokládky na podlahové topení

Maximální vlhkost podkladu v den pokládky je max. 1,5 % cementového potěru a u anhydritového podkladu ne vyšší než 0,3%

Podlahy se lepí jen pomocí lepidel k tomu určených a nelze použít jakýkoliv typ lepidla na parkety.

Betonový podklad:

Před pokládkou dřevěné podlahy na podlahové topení je potřeba provést topný cyklus, to znamená, že budete postupným přidáváním o 5°C denně zvyšovat teplotu v okruhu až do maximální teploty 45°C. Tuto teplotu budete následně udřžovat po dobu 10 dní a následně ji budete denně snižovat opět o 5°C až na pokojovou teplotu. Doporučená teplota podkladu pro pokládku podlahy je 18-20°C. 

Anhydritový podklad:

V případě anhydritu se podmínky liší od výrobce a je potřeba je dodržet dle technického listu. Cykly se často podobají cyklům pro pokládku na betonový podklad.

Více k tématu a bližší informace vám rád poskytnu osobně při konzultaci a výběru podlahy.